Byla jsem na víkendovém kurzu Inkluze v Montessori školách s Clausem-Dieterem Kaulem. Byl to zážitek.
Pan Kaul je úžasný, vtipný, inspirující a má spoustu praktických zkušeností. Našla bych ještě hodně dalších pochvalných přídavných jmen na jeho osobu. Díky němu jsem přehodnotila některé své názory a znovu si připomněla, o čem Montessori vlastně je a proč mě tento přístup tak nadchl. Tentokrát mě nadchlo nejen Montessori, ale i pan Kaul, a doufám, že ještě budu mít možnost zúčastnit se jeho kurzů.
Jedna z Kaulových prezentací byla, no, hádejte, o čem. Příběh o stvoření Vesmíru. Byla jsem zvědavá, jak na mě jeho prezentace zapůsobí. Jestli nakonec nezměním názor i v tomto případě. Prezentace byla propracovanější a efektnější, než jsem ji znala, ale v tomto případě jsem názor nezměnila a za svým minulým článkem si stojím.
Pan Kaul nezapomněl zdůraznit, že je třeba dětem říct, že se jedná o současný vědecký názor, a že se tato teorie může měnit. I tak to pro mě byl sice skvěle názorně provedený, ale omezený pohled na stvoření Vesmíru. NĚCO mi tam chybělo. O tom píšu ve svém minulém článku. Nicméně, je to jen můj pohled a pro děti tato efektní a názorná prezentace stvoření Vesmíru musí být velkým zážitkem. Je to skvělý úvod do všech přírodních věd.
Vlastně možná svůj názor přece jen pozměním. Úplně nejlepší by bylo, kdyby děti (a nejen děti) měly možnost zažít obojí. Vlastní postupné tvoření světa prostřednictvím malby, kde na vás působí barvy, tvary, vynořují se různé emoce a jste v přímém kontaktu s tvůrčí silou. A také živou prezentaci současného vědeckého poznání, kde se velmi nenuceně seznámíte se základními pojmy jako je hmota, prvek, galaxie, gravitace…
A bude to vyvážené, tak jak to má být. 50% tvoření, intuice, emoce a 50% rozum, logika, věda. Zároveň jde o propojení Waldorfského a Montessori přístupu, které se mohou vzájemně doplňovat a obohacovat. V praxi už se to tak někde děje a je to moc fajn.
Na závěr něco pro pobavení. Zdál se mi sen, kde jsem byla tázána: „Víš, z kolika procent máte používat rozum?” Asi jsem odpověděla nějaké číslo, už přesně nevím. Pobavená odpověď zněla: „Né, 0 %! Cha, cha, cha.” Už v tom snu jsem byla z toho zmatená (jak to, že 0?!), a tak raději už o tom nepřemýšlím. 🙂
Pak sen pokračoval o tom, že uvnitř Marsu žije civilizace, která je nepřátelská a bojovná, a že je pro nás důležité to vědět právě teď. Viděla jsem to ve snu „na vlastní oči” a nebylo to příjemné. To už není tak zábavné a původně jsem to tady vůbec nechtěla psát. Jenže když jsem klikla na magazín Kulatý svět, vyskočil na mě článek Mars a jeho tajemství…
Autor: Ing. Markéta Fischerová
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář