Světlo jejích očí a jeho Duša

 

Světlo jejích očí a jeho Duša

Co se to s námi stalo? Co se to stalo s muži? A co se ženami? Kde jsou ti bojovníci, živitelé a ochránci? Kde jsou ty moudré léčitelky a tvůrkyně života?

S každou další generací jsou muži méně mužní a ženy méně ženské.
Muži křičí: „Budeme se chovat jako muži, až vy se začnete chovat jako ženy!“
A ženy křičí: „Budeme více ženami, až budeme cítit vaši ochranu a podporu!“

Tak kdo z nich je na vině? A kdo to má napravit?

Myslím, že na vině není ani jedna strana a současně tak trochu obě dvě. Dnešní stav je výsledek dlouhodobého a obávám se, že někým systematicky řízeného procesu. Všechny ty války, které povraždily naše muže a přinutily nás, ženy, stát se bojovnicemi, živitelkami a ochránkyněmi místo nich. Všechna ta staletí vyvyšování mužských kvalit na úkor ženských a vytlačení žen na samé dno společnosti, čehož přirozeným důsledkem bylo feministické hnutí, které je samo o sobě přepjaté a nezdravé. Ženy totiž, zbaveny své hodnoty, nakonec odložily svou ženskou moc a sílu a chopily se mužských zbraní. Rovnost pohlaví! Rovnost v boji! Rovnost v životě!

A výsledek? Ženy i muži slábnou a rodiny stojí na samém pokraji zániku. Naše Rody, naši Předkové, díky nímž jsme dnes tady, se na to jen smutně koukají. Něco jim dlužíme, nemyslíte?

A co na to Kultura našich Předků? Jak to bylo s muži a ženami v dobách, když jsme ještě žili v souladu s veškerenstvem?

Ve Védických časech Matky-Bohyně-Vesty vychovávaly ze svých dcer Děvy-Bohyně-Vesty. Stvořit novou Bohyni, a předat jí všechno své vědění a schopnosti, byl náročný úkol, na který se ženy plně soustředily. Vše ostatní v rodině zajišťoval muž. Měl na to všechnu potřebnou sílu a schopnosti, vychovával syny a dělal vše pro blaho svého Rodu, protože věděl, že ve svých potomcích bude žít věčně.

Vestou vychovaná Děva zářila jako světlo, a šťastný byl ten muž, který ji získal. A ucházeli se o ni mnozí a každý z nich chtěl dokázat, že zrovna on si ji zaslouží.

Něco z toho nám zůstalo, kde jinde, než v pohádkách. Vzpomeňte si na krásnou princeznu s dlouhými zlatými vlasy, která je nedostupná, schovaná někde ve věži nebo na hradě. Proč s dlouhými zlatými vlasy? Přes vlasy jsou lidé napojení na kosmos, však se jim také dříve říkalo „kosmy“. A zlaté byly od zlata Rodového vědění, ke kterému měly tyto Děvy přístup.

Světlo jejích očí a jeho Duša 1

A kdo mohl takovou Děvu získat? Muž, který splnil tři úkoly nebo zabil draka, případně černokněžníka. Byl to buď rytíř-bojovník-hrdina-vítěz, anebo také Honza-sedlák-hospodář. Musel prokázat moudrost, odvahu a schopnost přežít a zvítězit. Většinou měl laskavé srdce a úctu ke stáří, takže se podělil se stařečkem nebo stařenkou o jídlo a získal za odměnu cenné rady k naplnění svého úkolu.

A také si musel dokázat získat náklonnost své vyvolené, protože to byla ona, kdo nakonec svolil vstoupit do svazku s ním a založit nový Rod. Muž věděl, že hodnota Vesty, kterou získá, stojí za všechno úsilí a nebezpečí, kterým prochází. Věděl, že Vesta obohatí a pozvedne jeho Rod. Získal Bohyni a podle toho se k ní také choval. A takto těžce vydobytá žena věděla, že stráví svůj život po boku muže mimořádných kvalit. Ona se stala jeho Duší a on Světlem jejích očí.

Říkáte si, že je to idealistický a trochu přeslazený obrázek?

Ale nepovídejte! Tak proč se nám ty pohádky pořád tolik líbí? Ano, máme to ukryté hluboko v sobě, ve svých kostech, ve své krvi, ve své Rodové paměti. Souzníme s tím. Ruku na srdce, která z nás nikdy nechtěla být dobývanou princeznou? Který z chlapců někdy nechtěl být statečným rytířem?

A přátelé, co nám v tom brání? Co nám brání v tom, abychom se stali tou nejkrásnější představou o sobě samém? Kdo jiný nás má vyléčit, než my sami.

A co ženy v politice? Je jich dost? Je jich málo? Mají tam vůbec být?

Naši Předkové se řídili při řešení svých záležitostí Kopným Právem. Scházeli se na Kopách a rokovali, až se všichni jednohlasně dohodli na řešení, které je přijatelné pro všechny. Vyslanec, který jednal za skupinu lidí, se nazýval Kopný muž. Ano byl, to muž. Předkové neznali něco takového, jako Kopnou ženu.

A už je slyším, ty námitky: „Zase ti chlapi, chtějí si rozhodovat za nás, o nás, bez nás. To je diskriminace.“

Stop. Koukněte se o odstavec výš a představte si Ženu-Bohyni-Vestu, která jde někam na Kopu hádat se s bandou chlapů. Proč by to dělala? Žena-Bohyně-Vesta ví, že muž, který prokázal své kvality, když o ní bojoval, dokáže hájit její zájmy a zájmy celého Rodu více než dostatečně. A navíc, jsou to ženy, které své muže nakonec za dobře odvedenu práci odmění.

Společnost, ve které dnes žijeme, není ideální. Je spousta žen, jejichž zájmy nemá kdo hájit. Je spousta mužů, kteří nemají důvěru svých žen, ať už si ji zaslouží nebo ne.

Nelze znovu vstoupit do stejné řeky. Nedokážeme mávnutím kouzelného proutku slepit, co je rozbité.

Ale lze se poučit z odkazu, který nám naši Předkové zanechali. A když se budeme trochu snažit, můžeme v dálce na obzoru spatřit svůj cíl, pracovat na sobě, a tím se k němu krůček po krůčku přibližovat.

Autorka: Ilona Hlavničková

Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.

redakce
Články uveřejňované v magazínu Kulatý svět pocházejí ze dvou zdrojů: Články vlastní, redakční, autorské, které píší redaktoři nebo naši partneři pro magazín Kulatý svět. Texty jsou duševním vlastnictvím každého autora, proto je volně publikují kdekoliv dle jejich uvážení. Tyto články jsou označeny tagem Originální článek. Tvůrci článků mohou mít uvedenou svoji charakteristiku v odkazu Autoři. Články převzaté z webových stránek, sociálních sítí apod. Vždy uvádíme autora a zdroj textu.
avatar
  Odebírat  
Upozornit na