Zoša Kinkorová: Tajemství šťastného života

Představovat legendu české astrologie paní Zošu Kinkorovu by bylo zbytečné. Co je však potřeba dodat, je fakt, že k paní Zoše, když ještě žila, se hodilo přirovnání, kterým se vyznamenávají skvělá a drahá archivní vína, totiž že „čím starší, tím lepší“! A byla to pravda. V době, kdy dokončila stejnojmennou knihu, vznikl tento rozhovor…

Paní Zošo, právě jste dokončila svoji další knihu s názvem Tajemství šťastného života. Je kniha druhým dílem, nebo volným pokračováním vašeho loňského bestselleru Tajemství osudu?

Nedá se říci, že by byla pokračováním knihy předešlé. Kapitoly v knize Tajemství osudu se pouze dotkly velkého tajemství našeho života a já jsem si uvědomila, že některé informace je třeba doplnit. Cíl našeho života není jenom v neustálém polepšování se a v cestě k dokonalosti. Bůh zajisté nechce, aby svět byl plný svatoušků, kteří jsou přísní sami k sobě i k jiným a se sklopenýma očima cudně kráčejí po cestě životem, aniž by uměli užívat si plnými doušky života a radovat se z něj. Jsem přesvědčena o tom, že celá evoluce lidstva určitě směřuje k jednomu a témuž cíli, a tím je šťastný život pro všechny obyvatele této planety. Proto jsem se v této knize zaměřila na atributy důležité pro šťastný život.

Cestu životem lze přirovnat k cestě mořeplavce, který se chystá na dalekou plavbu na moři. Neobejde se bez kompasu, bez kormidla, plachet nebo motoru, map a znalosti oblohy. Musí rovněž vědět, kde doplní zásoby potravin a pitné vody. Říká se sice, že mořeplavci bez kompasu dopluli nejdál, ale po cestě jim chyběla voda, loď musela překonávat překážky – vodní víry, skaliska, nájezdy pirátů a konečný cíl mohl být pustý ostrov. Ani bez kormidla se mořeplavec neobejde, bez něj by ztroskotal. Rovněž mapy jsou pro něj důležité – musí vědět, kam chce dojet, kudy se tam dostane, čemu se musí vyhnout. A musí vědět, kde je na obloze Polárka, aby se v případě nouze měl podle čeho orientovat. Tou Polárkou je pro nás víra v boží pomoc. Mapou pro náš život je náš osobní horoskop, podle kterého se můžeme po celý život orientovat. Kompasem je model naší rodiny, ve které jsme vyrostli, byli vychováváni a která má být pro nás vzorem. Rodina nám ukazuje cíl našeho života, dává nám pro něj vybavení. Kormidlem lze nazvat správnou orientaci člověka: měli bychom se řídit svým zdravým rozumem, nepodléhat bludům a mylným představám, nýbrž žít skutečný život teď a tady a vyvarovat se zbytečných chyb. Měli bychom umět rozpoznat falešné proroky, před kterými nás varuje Pán Ježíš. Neměli bychom nahrazovat skutečný život chimérami jako jsou drogy či nadměrná meditace, neboť nahrazují skutečné prožitky. Člověk se pak  uzavře do sebe a prožívá život jenom v duchu místo toho, aby sportoval, chodil do přírody, pěstoval společenské styky a vychutnával si umělecké zážitky. Ke správné orientaci je třeba znát poselství filozofů a poučení a rady obsažené v bibli. Johan Wolfgang Goethe říká: „Šedá je teorie – zelený je jenom strom života“. Proto je užitečné znát to, co napsal skutečný život, příběhy jiných lidí. Zařadila jsem tudíž do knihy krátké příběhy z dopisů čtenářů a svých odpovědí na ně. Ve skutečnosti byly dopisy obsáhlé a stejně tak i mé odpovědi, ale pro vyjádření problému krátká forma stačí. Za každým příběhem se skrývá mnohdy velké lidské drama, které se skutečně stalo. Do knihy jsem je zařadila proto, abychom věděli, co na nás může v životě číhat, a uměli se takovým situacím vyhnout. Pro šťastný život je rovněž důležité vypěstovat si sílou vůli, abychom mohli jít s jistotou za svým cílem. kterým je zdraví, vzdělání, šťastné manželství, hezké, hodné a chytré děti, zaměstnání, ve kterém se budeme moci seberealizovat a být užiteční pro společnost. Musíme rovněž znát „pravidla hry“. Potřebujeme umět rozlišovat dobré od zlého, užitečné od zbytečného, co nám škodí, co nám prospívá. Důležité je – vědět, že jsme v rukou Božích, věřit v sílu modlitby a žít tak, aby byl život plný šťastných zážitků, které obohatí život náš i život našich bližních.

Jste pověstná svým bonmotem „Všechno je jinak“. Dokonce jste tuto kapitolu zařadila jako první – hned po úvodu ve své knize. Je opravdu všechno jinak?

Ve skutečnosti se nedá říci, že by úplně všechno bylo jinak, když už se na to ptáte. Rady a naučení, která nám dal Pán Ježíš nejsou „jinak“. Kdybychom je všechny znali a drželi se jich, tak by ani v našem životě nemuselo být všechno „jinak“. Jenže my se držíme většinou jen svého rozumu, podléháme emocím a návykům. A náš rozum není dokonalý, a tudíž mnohdy to, co zamýšlíme nebo uděláme, není pro nás to nejlepší, nebo tím dokonce někomu jinému škodíme. Jestliže potom je „všechno jinak“, musíme to brát jako lekci, abychom se zamysleli nad tím, proč tomu tak je. Například při navazování známostí a zejména při volbě svého životního partnera: vidíme ho očima lásky – krásného, dobrého, věrného, se srdcem plným lásky, ochotného přinést nám modré z nebe. A uznáme-li, že má partner i nějaké nedostatky, žijeme v přesvědčení, že se s námi změní, že my jej změníme. To je však největší omyl, jakého se můžeme dopustit! Změnit v životě můžeme pouze jednoho člověka – sami sebe. Každý člověk totiž má svoji vlastní identitu, svou cestu životem, svůj vlastní plán osudu. Tedy první omyl, kterého jsme se dopustili, byl v tom, že jsme nevěděli, že každého člověka – i toho vyvoleného – musíme brát takového, jaký ve skutečnosti je, a takového ho musíme mít rádi. Ne že jej nemůžeme přeformovat podle svého přání a zlobit se na něj, že takový být nechce a nemůže. Druhý náš omyl spočívá v tom, že jsme špatně ohodnotili sami sebe: neuměli jsme odhadnout svoji schopnost tolerance, míru schopnosti odpouštět a přizpůsobit se. Partnerské vztahy však nejsou jediným úskalím v našem životě, kde je „všechno jinak“ – to dokumentují příběhy v kapitole Zeptejte se hvězd a příběhy, které se skutečně staly a v nichž skutečně bylo „všechno jinak“.

Je o vás známo, že se kromě astrologie zabýváte rovněž aspekty duchovní cesty a narazila jste – a to nejen ve své astrologické praxi – na mnohá úskalí. Své poznání jste zúročila v kapitole Úskalí na duchovní cestě…

Duchovní cesta… Myslím, že mnozí zaměňují tento pojem za modlářství. Jedno z desatera božích přikázání zní: „Nevezmeš jména božího nadarmo“. Také Pán Ježíš nás před modlářstvím varoval – naučil nás prostou modlitbu, Otčenáš, která stručně vyjadřuje vše. Důležité je, aby člověk žil podle všech pravidel a ve svém denním životě prakticky uplatnil ty ideály „duchovní cesty“ tak, aby sám byl šťasten a přinášel štěstí a radost druhým. Přesvědčila jsem se mnohokrát, že člověk, který si o sobě myslí, že jde duchovní cestou, v prostých lidských situacích zklame, zatímco prostý člověk s mravními zásadami se zachová velkoryse jako kavalír. Mnohdy „duchovní“ člověk dokáže jiného člověka využít ke svému obohacení, podvést ho. Čestný člověk toho není schopen. Co myslíte, že je Bohu milejší? Jedno z naučení Pána Ježíše zní: „Nemůže strom dobrý nést ovoce špatné ani strom špatný ovoce dobré. Podle ovoce poznáte strom. Což jste někdy viděli, že by z bodláčí sbírali fíky nebo hrozny? Člověka tedy poznáte podle jeho skutků.“ a další: „Mějte se na pozoru před nepravými proroky, kteří k vám přicházejí v rouše ovčím, v nitru však jsou draví vlci“. Tudíž každý, kdo si to o sobě myslí, duchovním člověkem! Avšak na skutečně duchovní lidi číhá v životě úskalí, jak jsem napsala ve svém článku. Každá životní lekce je vlastně úskalím a těmi lekcemi života musíme stejně procházet všichni. Víc úskalí číhá na člověka mocného, slavného nebo bohatého. Buďme tedy rádi, že jsme prostí lidé, mnohého jsme ušetřeni.

S tím jistě souvisí i syndrom „profesionálního vyhoření“, že?

S tímto syndromem se často setkáváme. Lidé, kteří původně byli laskaví, milí, svědomití, pilní, plni ideálů – tedy aspoň se nám zdálo, že jsou takoví – najednou začnou být zlí k nepoznání, jejich jednání je nevypočitatelné, dokonce tragické… Týká se to každého, komu život nabídl sousto úspěchu, ale on s ním neuměl zacházet. Díky svým původním ideálům (sloužit jiným) se někteří lidé stali sice oblíbenými, dostalo se jim věhlasu a zažili pocit jedinečnosti, ale může jim to přinést i lačnost po penězích, široké lokty, podezřívavost vůči potencionálním konkurentům, pomluvy, řevnivost, hamižnost, úplatky, milenky… Ve skutečnosti tedy původně předstírali něco, co nebyli, nebo co nemohli splnit. Hodně se tento jev vyskytuje na politické scéně. Já vím, i zde je pokušení: ženy po vlivných mužích jen šílí a úplateček je rovněž těžké odmítnout…! Tedy tím vším chci říci, že jedna z hlavních podmínek šťastného života je pokora a poctivá snaha udělat co nejvíce pro blaho svých bližních. O tom je kapitola Sloužím.

V knize často zmiňujete poselství Pána Ježíše…

A těch bychom se měli držet! Vybrala jsem některá, kterými bychom se měli řídit, protože jsou důležitá pro náš šťastný život. Ono totiž nestačí říkat si, že máme Pána Ježíše v srdci, když jeho poselství neznáme a neřídíme se jím! Ke každé radě, ke každému napomenutí by se dala napsat celá kniha, což mnozí filozofové už udělali. Například na poučení: „Proste, a bude vám dáno“ a „Víra hory přenáší“ napsal dr. Joseph Murphy celou knihu modelů, jak zrealizovat naše prosby o zdraví, lásku, štěstí a blahobyt. Také jsem některé vybrala a v knize uvedla.

Na přední místo ve své knize kladete rodinu, výchovu dětí a zdraví…

Těmto tématům je v knize věnováno několik kapitol. Rodina tvoří ve státě prioritu a musí mít státem vytvořené co nejpříznivější klima, co nejlepší podmínky, aby mohla dát dětem dokonalé bezpečí domova a dobrou výchovu pro budoucí službu společnosti. Když heslo „Sloužím“ může být heslem anglické královny Alžběty II., může se stát heslem nás všech. Ostatně sloužit svým bližním a společnosti je jeden z našich hlavních úkolů na tomto světě a týká se to zejména členů naší rodiny. Spořádaná rodina a milující se rodiče jsou potom vzorem pro děti a jejich další život. Rovněž otázce zdraví a jeho prevenci jsem v knize věnovala mnoho prostoru. Rituály, které pro prevenci, udržení zdraví a uzdravení v knize uvádím, jsou založeny na umění přijímat z vesmíru pránu (= bioenergii, životní sílu) a dále na tajemství síly myšlenky, pomocí níž můžeme docílit zázraků nejen pro svoje zdraví, nýbrž i v jiných oblastech. Jednu kapitolu věnuji důležitosti a významu spánku. Stěžejní kapitola v knize je o stresu, který bývá příčinou mnoha našich nemocí. Zabývám se tím, jak na nás stres působí a jak se mu můžeme ubránit. Opakem stresu je radost ze života. Snažím se hledat cesty, jak se naučit jí dosáhnout. Celou jednu kapitolu věnuji jednomu zcela jednoduchému příběhu z Monte Carla, který obohatil život mnoha zúčastněným.

Upoutala mě kapitola Hormon štěstí – o tom se nikde nepíše?

Máte pravdu. Nikde se o hormonu štěstí nepíše, nemluví ani nepřednáší. Je to tím, že šťastní lidé nechodí k lékaři se žádostí, aby je vyšetřil a zjistil příčinu jejich štěstí z rozboru krve. K lékaři utíkají jenom lidé nemocní a nešťastní. A přece hormon štěstí existuje! Důkaz podali angličtí vědci a sami se o tom můžeme přesvědčit, když vidíme, jak jsou šťastní lidé krásní, dlouho mladí a úspěšní. Pro šťastný život je třeba v sobě umět vypěstovat schopnost dát prostor působení hormonu štěstí. Není to pouze mazlení, které jej vytváří, je to láska, schopnost citlivě vnímat krásu umění, hudby, velebnosti přírody, spontánní tanec, zkrátka všechno, co člověku udělá radost, aniž by ublížil jinému. Hormon štěstí vytváří pocit, že jsme toho druhého učinili šťastným, že jsme někomu pomohli a potěšili jej. Je třeba mít na paměti, že Pán Ježíš řekl: „Cokoliv jinému jste učinili, mně jste učinili.“ A v tom je veliká moudrost. Nejde zde jenom o dobrý skutek, ale právě o ten hormon štěstí, který se nedá ani koupit, ani vybojovat – ten si musíme zasloužit. A kdo o tom bude přemýšlet, bude už také vědět, jak na to… Vlastně jinými slovy o tom mluvil na kongresu Forum 2000 dalajláma, jehož projev jsem v knize také uvedla.

Zaujala mě rovněž kapitola Chléb náš vezdejší dejž nám dnes…

Denně se modlíme „Otčenáš“. Málo si však uvědomujeme, že se modlíme v množném čísle. Když tedy pronášíme slova „chléb náš vezdejší dejž nám dnes“, musíme si uvědomovat, že se modlíme za všechny lidi na celém světě, i za ty, kteří zatím umírali hladem. A budeme-li si to při své modlitbě uvědomovat všichni, naše společná prosba bude vyslyšena! Vždyť Pán Ježíš řekl: „Sjednotí-li se dva nebo více lidí na nějaké prosbě, bude tato vyslyšena“. A Bůh už sám bude vědět, jak na to, aby dary země byly spravedlivě rozděleny všem jeho dětem na této planetě. Možná se budeme divit, jaké se začnou dít věci. Asi se zeptáte, proč se tak doposud nestalo? Právě tak jako já jste si při těchto slovech modlitby jistě všichni mysleli, že se to týká jen vaší rodiny. Ale budeme-li tedy mít na mysli všechny lidi této planety, bude to mít veliký význam.

Léta jste publikovala astrologická doporučení čtenářům Astra v rubrice Zeptejte se hvězd, která se stala velice populární. Jaké poznání vám tato práce přinesla?

Byla jsem opravdu pilná. Zodpověděla jsem tisíce dotazů. Mám však radost z toho, že tato práce nese své plody. Po letech mi lidé píší, jak na sobě dokázali zapracovat, čeho všeho dosáhli, jak horoskop změnil jejich život. Paní, které jsem napsala, že má spisovatelský talent, mi napsala, že mne uposlechla a teď publikuje v časopise Vlasta. Lidé, kteří měli v horoskopu trigon mezi Lunou a Uranem, měli talent pro astrologii a skutečně dnes už jsou sami daleko. Koupili si počítač a astrologický program Johanes od pana Turnovského a sami se umí orientovat. Zejména se ukázalo, jaký význam měl horoskop pro dítě, neboť rodiče věděli, co mají u něj dále rozvíjet, a zachovali první podmínku úspěchu při výchově, a to je bezpečí domova a harmonie v rodině. Nebyla to tedy marná práce. Obdržela jsem mnoho děkovných dopisů, které jsou toho důkazem. Kromě toho jsem do své knihy (jak už jsem uvedla) zařadila ve zkrácené formě obsahy dopisů a mých odpovědí, což by mohlo být poučné i pro jiné.

V knize se zabýváte i mnoha dalšími tématy, například jaký vliv mají sluneční skvrny na dění na Zemi…

O tom je v knize obsáhlá kapitola. Skvrny na Slunci v souvislosti s geomagnetickým polem, které při výskytu četných slunečních skvrn vykazuje určité poruchy, působí na naše zdraví a psychiku. Bylo zjištěno, že při velkém množství slunečních skvrn docházelo k maximu srdečních infarktů a dopravních nehod. O tom, jak ke slunečním skvrnám dochází, byla v Americe vypracována rozsáhlá studie, o které v knize rovněž píši.

Jedna kapitola v knize pojednává o ose měsíčních uzlů. Jaký je jejich význam v horoskopu?

Sestupný měsíční uzel vypovídá o tom, s jakými zkušenostmi jsme z minula přišli na svět, vzestupný měsíční uzel pak udává naše úkoly v tomto životě. O tom vypovídá jejich postavení v jednotlivých znameních a domech.

Je vaše kniha koncipována stejným způsobem jako knihy předešlé?

Přesně tak. Sama nemám ráda obsáhlé a poučné knihy na jediné téma, ve kterých se píše dokola pořád o tom samém… Snažím se být stručná, podat hodně informací, nerozplakat čtenáře, nýbrž pobavit je a dodat jim kuráž do života.

Ukázka rozhovoru s astroložkou Zošou Kinkorovou z roku 2003 v knize rozhovorů Miloše Matuly HVĚZDY EZOTERICKÉHO NEBE I. (Kniha plná energie).

Text a foto: Miloš Matula

Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.