Okamžiky štěstí

Okamžiky štěstí

Jak prchavá je iluze štěstí. Chtěli bychom ji zachytit, ale je to jako s myšlenkou, když ji vyslovíš, stane se z ní slovo. Možná je lepší jenom snění, jaké by to bylo kdyby…

A tak hledáme to svoje štěstí, někdy je skoro na dosah, ale zase se rozplynulo v běžných starostech a jako na potvoru to nikdy není takové, jaké jsme si to představovali. Někdy však člověk zjistí, že je šťastný jen tak. Někdo se na něj usměje, v lese zpívají ptáci, svítí sluníčko, udělá někomu radost, kvetou kytky, lítají motýli, svítí hvězdy. Je to jako se vším co je přirozené a pro nás tak samozřejmé. Někdy se honíme za tím, aby o nás všichni věděli, abychom měli všechno co ostatní, aby po nás něco zbylo. Občas se zamýšlím nad tím, kde všude vedou moje stopy. Každá stopa mi něco připomene a je jenom na mě, jestli to budu vnímat jako šťastné chvíle nebo ne. Možná mám to štěstí, že jsem spíš optimista a vidím to z té lepší stránky. Vím, že to v reálu třeba zas tak úžasné nebylo, ale i na tom se dá najít něco pozitivního.

Jednou jsme byli na horách, kde jsme spali v boudičce staré snad dvě stě let, bez elektriky, všude profukovalo a první dojem byl pro mě naprosto šílený. Věděla jsem, že to bude trochu jako za našich praprababiček, ale člověk má tu vysněnou představu útulného domečku. V tu chvíli mi však spadla čelist. Manžel, který občas trochu remcá, co jsem to zase vymyslela, prohlásil, že to zas tak hrozný není. Zatopil v kamnech, linoucí se teplo a praskání dřeva nás s chaloupkou sblížilo. Probudil se v nás dávný pud sebezáchovy. Ložničku, která neměla dveře, jsme zateplili dekou, aby nefoukalo, díry ucpali papírem a rázem to bylo veselejší. Každé ráno nás vzbudilo cinkání kraviček, které se pásly s telátky okolo. Pozorovali jsme je, jak mají všechno přesně dané. Každý den ve stejnou hodinu na stejném místě se napásly, telátka se napila a mamky stračeny je olízaly a vyčistily. Jakmile začala telátka zlobit, starší „tetička“ je srovnala do latě.  Učili nás, jak je všechno přirozené a jednoduché. Naše toulky po horách nám vyčistily hlavu, večer jsme si společně četli a byli jsme tak nějak blíž bohu. Vrátili jsme se o sto let nazpátek, kdy k životu stačilo tak málo. V tu chvíli jsme cítili, že štěstí si nosíme v sobě, jen o tom nevíme a honíme se za iluzí.

Autor: Jana Vavřínová, www.astrologie-poradenstvi.cz

Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.

redakce
Články uveřejňované v magazínu Kulatý svět pocházejí ze dvou zdrojů: Články vlastní, redakční, autorské, které píší redaktoři nebo naši partneři pro magazín Kulatý svět. Texty jsou duševním vlastnictvím každého autora, proto je volně publikují kdekoliv dle jejich uvážení. Tyto články jsou označeny tagem Originální článek. Tvůrci článků mohou mít uvedenou svoji charakteristiku v odkazu Autoři. Články převzaté z webových stránek, sociálních sítí apod. Vždy uvádíme autora a zdroj textu.
avatar
  Odebírat  
Upozornit na