Láska jako elixír života, na níž sám život stojí. Bez ní by nebylo života, nebylo by ničeho. Je to prazáklad všeho, bez něhož věci, lidé i rostliny umírají a chřadnou.
Už od svého narození (ne-li před ním) toužíme po tomto naplnění a plném přijetí. Miminka, která jsou zcela odkázána na péči ostatních, jsou svým vzhledem záměrně roztomilá, aby se jim této lásky a péče dosyta dostávalo. Vždyť co jiného mohou nabídnout kromě své roztomilosti? Z vnějšího hlediska se může zdát miminko přítěží – matka na čas ztratí svůj osobní život, v noci se nevyspí, v klidu se nenají, vše se točí okolo toho malého bezbranného stvoření, a přece je to dočista naplňující. Pokuste se to vysvětlit a nenajdete slova. Je to nádherný paradox, který slova nepotřebuje, protože jak chcete lásku popsat slovy? To je nemožné a tato zkušenost je nesdělitelná, člověk ji musí prožít.
Pro zdravý vývoj dítěte je láska důležitá v každém věku. Dítě má potřebu cítit se milováno. Stejně tak ale má tuto potřebu i dítě, které už dospělo. Ta potřeba je tu stále. Proto někdy děláme věci, které nejsou v souladu s námi samými – abychom se zavděčili. Pro lásku raději popřeme sami sebe. Nejsme autentičtí, a když to přece jen zkusíme, zjistíme, že to bolí. To odmítnutí bolí, to nepochopení ostatních bolí, a tak se zase raději vrátíme ke svým starým, ale zato ověřeným modelům chování, včetně přetvářky, která s tím jde ruku v ruce. Pro klid duše. Ale jedná se opravdu o klid duše? A proč nás vlastně tak zraňuje ten odmítavý postoj nejbližších a okolí k našemu chování, jednání nebo názorům? Možná to souvisí s nepřijetím sama sebe. Pokud se budu mít ráda a budu se bezpodmínečně přijímat, neměl by zde zůstat prostor pro to, abych se cítila zraněná okolím tím, co je pro mě přirozené.
Odkud se láska bere? Chceme být milováni, ale někdy zapomínáme sami milovat. Neuvědomujeme si, že to, co vydáváme, se nám vrací. A tak stojíme, čekáme a někdy tak můžeme pročekat celý život. Nebo si to uvědomíme a začneme dávat. Ale my vlastně nic nedáváme, protože to, co dáváme, se nám mnohonásobně vrací, takže my tím vlastně jen získáváme. Pokud k tomu všemu přistupujeme nezištně. A to je nádherné uvědomění.
Autor: Monika Burešová
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář