Maska příčetnosti

Maska příčetnosti

Odborné názvy sociopat nebo psychopat často vyvolají v naší mysli představy sadisticky násilnických jednotlivců, například Teda Bundyho, nebo fiktivní postavu Hannibala „Kanibala“ Lectera z knihy a filmu Mlčení Jehňátek. Já si ale myslím, že hlavní charakteristická vlastnost sociopatů ve skutečnosti zahrnuje mnohem širší spektrum jednotlivců, než si většina z nás umí představit. Sociopat, bez svědomí nebo citů pro druhé, je skutečně zabraný sám do sebe a společenská pravidla pro něj nemají sebemenší smysl. Dle mého mínění, většina z nás zná, nebo přišla do styku, se sociopatickým jednotlivcem, aniž bychom o tom věděli. [Wendy Koenigsmann] Uvádíme výňatky převzaté z výzkumu skupiny Quantum Future Group na stránkách Cassiopaea.org.

Psychopat – Maska příčetnosti

Představte si – jestliže můžete – nemít svědomí, vůbec žádné, žádné pocity viny nebo soucitu, ať uděláte cokoliv, žádná omezující starost o prospěch cizích osob, přátel, nebo dokonce členů rodiny. Představte si, že nemusíte zápolit se zahanbením, ani jednou jedinkrát po celý váš život, bez ohledu na to, jak moc sobecký, škodlivý, nebo nemorální skutek jste učinili.

A dále předstírejte, že pojem odpovědnosti je vám neznámý, leda jako zátěž, kterou ostatní, jak se zdá, přijímají bez otázek, jako důvěřiví hlupáci.

Dále k této podivné fantazii přidejte schopnost skrýt před ostatními to, že vaše psychologická konstituce je zcela odlišná od jejich. Jelikož každý jednoduše předpokládá, že svědomí je mezi lidskými bytostmi univerzální, potom skrývání faktu, že jste bez svědomí, jde téměř bez námahy.

Vaše touhy nejsou omezeny vinou nebo studem a nikdy se vám nestane, že by se druzí vzepřeli vaší chladnokrevnosti. Ledová voda ve vašich žilách je tak podivná, zcela mimo jejich osobní zkušenosti, že zřídkakdy jenom vytuší váš skutečný charakter.

Jinými slovy, jste zcela osvobozeni od vnitřních omezení a vaše nespoutaná svoboda dělat si co chcete, bez soužení svědomí, je vhodně skrytá okolnímu světu.

Můžete dělat cokoliv se vám zachce, a přesto vaše podivná výhoda nad většinou lidí, těmi, kteří jsou vedeni svým svědomím, zůstane pravděpodobně skrytá.

Jak budete žít svůj život?

Co budete dělat s vaší ohromnou a skrytou výhodou, a s tím odpovídajícím znevýhodněním ostatních?

Odpověď převážně záleží náhodně na vašich touhách, protože lidé nejsou stejní. I ti naprosto bez výčitek svědomí nejsou stejní. Někteří lidé – a nezáleží na tom, zda mají svědomí – dávají přednost lehkosti setrvačnosti, zatímco jiní jsou plní snů a divokých ambicí. Někteří lidé jsou skvělí a talentovaní, někteří jsou přihlouplí, a většina, ať už se svědomím nebo bez, je někde mezi. Lidé jsou násilní, či mírumilovní, osoby motivované touhou po krvi a ty, které nemají podobné choutky.

Za předpokladu že vás nikdo nezastaví silou, můžete dělat cokoliv.

V případě, že se narodíte ve správné době, s jistým přístupem k rodinnému bohatství, a jestliže máte zvláštní talent pro burcování nenávisti a pocitu nedostatku u jiných lidí, můžete zařídit smrt velkého počtu nic netušících lidí. S dostatkem peněz to můžete dokázat s odstupem, usazeni v bezpečí, a sledovat s uspokojením.

Šílené a děsivé – a pravdivé, asi u 4 procent populace…

Vysoký výskyt sociopatie v lidské společnosti má hluboký vliv na zbytek nás, kteří musíme žít na této planetě, tedy i ty z nás, kteří nebyli klinicky traumatizovaní.

Jednotlivci, kteří tvoří zmiňovaná 4 procenta, vysávají naše vztahy, naše bankovní konta, naše úspěchy, naše sebevědomí, náš mír na zemi.

Přesto, překvapivě, většina lidí nic neví o této poruše, nebo v případě, že vědí, myslí pouze v rámci násilnické psychopatie – vrazi, sérioví vrazi, masoví vrazi – lidé, kteří opakovaně a jasně porušili zákon a kteří, v případě že jsou chyceni, jdou do vězení, nebo možná jsou dokonce usmrceni naším právním systémem.

Obecně si nejsme vědomi, nebo obvykle nerozpoznáme, vysoké množství nenásilných sociopatů mezi námi, kteří často nejsou očividnými narušiteli zákona a proti kterým náš oficiální právní systém poskytuje mizivou obranu.

Většina z nás neuvidí žádné spojení mezi plánováním etnické genocidy a, řekněme, lhaní bez pocitu viny našemu šéfovi o spolupracovníkovi. Přesto se jedná z psychologického hlediska o to samé; a je to navíc hrůzné. Jednoduché a hlubokomyslné, společným jmenovatelem je nepřítomnost vnitřního mechanizmu, který nám dá pár facek, pocitově řečeno, když se rozhodneme způsobem, který je z našeho pohledu nemorální, neetický, nedbalý nebo sobecký.

Většina z nás se cítí lehce provinile, jestliže sníme poslední kus dortu v kuchyni, natož jak bychom se cítili, kdybychom se záměrně a metodicky zaměřili na ubližování jinému člověku.

Ti, kteří nemají žádné svědomí, jsou skupinou pro sebe, ať už jde o vraždící tyrany nebo bezcitné společenské ostřelovače.

Přítomnost či nepřítomnost svědomí tvoří zásadní lidský předěl, prokazatelně závažnější než inteligence, rasa nebo dokonce pohlaví.

Co odlišuje sociopata, který žije z námahy druhých, od toho, který občas vyloupí malý obchod, nebo od toho, který je současným zlodějským baronem – nebo co tvoří rozdíl mezi obyčejným otravou a sociopatickým vrahem – není nic víc než společenské postavení, průbojnost, intelekt, krvežíznivost nebo jednoduše příležitost.

To, co odlišuje každého z těchto lidí od zbytku nás, je naprosto prázdná díra v jejich psychice, na místě, kde by měla být jedna ze všech nejvíce vyvinutých polidšťujících funkcí. [Martha Stout, Ph.D., The Sociopath Next Door (Sociopat od sousedů)]

Pro ty z vás, kteří chtějí porozumět psychopatii, je Hervey Cleckleyho kniha The Mask of Sanity (Maska příčetnosti) naprosto nezbytnou studií psychopata, který není nutně typem zločince.

„Příjemný“, „Okouzlující“, „Inteligentní“, „Bystrý“, „Působivý“, „Inspirující sebevědomí“, a „Velmi úspěšný u žen“: Tyto a podobná označení jsou opakovaně užívána Cleckleyem v jeho slavných případových studií psychopatů. Dále jsou, samozřejmě, „nezodpovědní“, „sebedestruktivní“ a tak dále. Tyto charakteristiky zdůrazňují ohromnou frustraci a záhadu obklopující studie psychopatie.

Zdá se, že psychopati mají velké množství právě těch vlastností, které jsou nejvíce žádané normálními lidmi. Ničím nenarušitelné sebevědomí psychopata zdá se býti téměř nemožným snem a je to obecně to, o co „normální“ lidé usilují návštěvami kurzů zvýšení sebevědomí. V mnoha případech se zdá být magnetická přitažlivost psychopata pro členy opačného pohlaví téměř nadpřirozená.

Cleckleyho klíčová hypotéza týkající se psychopatů je, že vskutku trpí opravdovou duševní nemocí: hlubokým a neléčitelným nedostatkem emocí. Jestliže cítí alespoň trochu, jde pouze o emoce nejnižšího druhu. Psychopat koná podivné a sebedestruktivní věci, protože následky, které by běžného člověka naplnily studem, znechucením se sebou samým a hanbou, jednoduše nemají na něj vůbec žádný vliv. Co by pro ostatní znamenalo neštěstí, je pro něj pouhým pomíjivým nepohodlím.

Cleckley zároveň dodává podporu názoru, že psychopatie je poměrně běžná ve společnosti obecně. Shromáždil některé případy psychopatů, kteří obecně normálně fungují ve společnosti jako podnikatelé, doktoři, a dokonce jako psychiatři. Někteří výzkumníci nahlížejí na zločinnou psychopatii – která se často označuje jako porucha asociální osobnosti – za extrém „běžného“ rozměru osobnosti.

My bychom charakterizovali kriminální psychopaty jako „neúspěšné psychopaty.“ Z toho samozřejmě vyplývá, že mnoho psychopatů funguje ve společnosti a dokážou si poradit lépe než ti, kteří se dostanou do rukou právního a sociálního systému.

Harrinton jde tak daleko, že považuje psychopata za nového člověka, za výsledek vývojového tlaku moderního života. Jiní badatelé tento pohled kritizují a poukazují na opravdové postižení, kterými klinický psychopat také trpí.

Studie „ambulantních“ psychopatů – které nazýváme „zahradní typ psychopata“ – nicméně sotva začal. Velmi málo je známo o nekriminální psychopatii. Nicméně někteří výzkumníci začali vážně zvažovat myšlenku, že je důležité zkoumat psychopatii ne jako umělou klinickou kategorii, ale jako obecnou osobnostní vlastnost napříč celou společností. Jinými slovy, psychopatie začíná být považována za více méně případ odlišného druhu člověka.

Jednou velmi zajímavou stránkou psychopata je jeho „skrytý život“, který občas není velmi dobře ukryt. Zdá se, že psychopat má pravidelnou potřebu jít na „dovolenou do špíny a ponížení“ stejným způsobem, jakým běžní lidé jedou na dovolenou do střediska, kde si užívají krásného okolí a kultury. Potřeba, která nasvědčuje, že „chovat se jako člověk“ je pro psychopata velmi stresující.

Navíc si můžete přečíst Cleckleyho spekulace o tom, co je „ve skutečnosti v nepořádku“ s těmito lidmi. Je velmi blízko návrhu, že nejsou lidmi v každém ohledu – nemají duši. Tato vlastnost „nepřítomnosti duše“ z nich činí velmi účinné „stroje“. Mohou být velmi talentovaní, mohou psát vědecké práce, napodobovat slova o citech, ale po čase je jasné, že jejich slova neodpovídají jejich činům. Jde o typ člověka, který může tvrdit, jak jsou zdevastováni žalem a kteří následně odejdou na večírek, „aby zapomněli.“ Problémem je: oni OPRAVDU zapomenou.

Protože jsou velmi účinnými stroji, jako počítač, jsou schopni vykonat složité rutinní postupy, za účelem docílení podpory u ostatních pro své potřeby. Tímto způsobem je mnoho psychopatů schopno dosáhnout v životě velmi vysokého postavení. Pouze časem si jejich společníci začnou být vědomi, že fakt jejich postupu po žebříku úspěchu je pouze díky porušování práv ostatních. „I přesto že jsou lhostejní k právům svých společníků, jsou schopní inspirovat pocity důvěry a jistoty.“

Psychopat nevidí žádný nedostatek ve své psychice, žádnou potřebu změny.

Zdroj: www.obcan-lomnice.cz

Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.

redakce
Články uveřejňované v magazínu Kulatý svět pocházejí ze dvou zdrojů: Články vlastní, redakční, autorské, které píší redaktoři nebo naši partneři pro magazín Kulatý svět. Texty jsou duševním vlastnictvím každého autora, proto je volně publikují kdekoliv dle jejich uvážení. Tyto články jsou označeny tagem Originální článek. Tvůrci článků mohou mít uvedenou svoji charakteristiku v odkazu Autoři. Články převzaté z webových stránek, sociálních sítí apod. Vždy uvádíme autora a zdroj textu.

Buďte první, kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.