Byly časy, kdy se můj muž ke mně choval odmítavě, byl chladný a lhostejný vůči mým potřebám, citům a projevům lásky, často mě kritizoval a uzavíral se do sebe, manipuloval.
Já jsem mu pro změnu dělala scény, ovládal mě hněv a pocity křivdy, prožívala jsem strach ze samoty, z odmítání. Navenek jsem se vůči jeho chování vymezovala a často mu vracela jeho výpady proti mně.
Uvnitř jsem však cítila, že je to dobrý člověk a že v sobě nesmím zabít cit lásky, který navzdory všem konfliktům přetrvával jako světlo, zahalené v mlze, a když se mlha rozplynula, vysvitlo slunce.
Jeho odmítání mě naučilo hledat lásku v sobě. Jeho lhostejnost mě naučila stát si nekompromisně za svými potřebami. Jeho uzavřenost mě naučila zdravé komunikaci. Kritika od něj mě naučila pokoře a jeho nerozhodnost mě naučila být si vědoma svých hodnot.
Chování mého muže ke mně bylo a je dokonalým odrazem mého nitra. Pochopila jsem, že když je mé nitro ovládáno strachem, můj muž se mě bude bát, a když mi bude vládnout pýcha, bude mě ponižovat nebo přehlížet. Tomu mě naučil můj vztah.
Neodešla jsem od něj nikdy natrvalo, přestože můj rozum mi nejméně stokrát řekl: „dost!“. S pokorou a trpělivostí jsem se obracela do svého nitra a volala k sobě zraněné části mojí duše. Po každém konfliktu nastalo smíření a pochopení. Vzdálenost mezi námi se zmenšovala a zdi kolem našich srdcí se postupně rozpadaly.
Z mého vystresovaného a odtažitého, místy i sobeckého partnera se postupně vyklubal jemný, citlivý, odvážný a milující muž se smyslem pro humor, který naše občasná nedorozumění řeší s nadhledem a trpělivostí. Já jsem se pro změnu přestala urážet, křičet a vzdorovat.
Při každém novém vhledu, přijetí vlastní zodpovědnosti za vzniklou situaci a emoce s ní spojené, se postupně, během několika let, náš zprvu náročný a beznadějně působící vztah přetransformoval do zcela nové formy s lákavějším obsahem.
Z mého pozorování jsem usoudila, že v psychických a duševních procesech téměř vůbec neplatí zákony logiky a rozumu. Platí zde jiná, nadčasová pravidla, jejich zlomkovou část bych zde ráda shrnula do několika bodů.
Jsme-li schopni nalézt vlastní zdroj energie v duchovních hodnotách a vytvořit spojení na základě bezpodmínečného přijetí sebe i partnera ve svobodném vztahu, potom platí tyto principy:
- Čím víc dávám, tím víc dostávám
- Naše společná energie se ve společném tvoření několikrát násobí
- Čím více respektuji sama sebe, tím snadněji a lépe nacházím uspokojivá společná řešení pro oba partnery
- Vlastnosti, na které se v sobě zaměřuji, zároveň posiluji i v partnerovi
- Žena má na muže o něco větší vliv, než muž na ženu (žena je více spojená se zemí, mužský princip je subtilnější)
- Ve vztahu platí zároveň zákon přitažlivosti, ale zároveň zákon polarity.
K poslednímu bodu bych ráda uvedla příklad, jak na první pohled rozdílné mechanismy spojuje jeden princip. Tak například žena, která na vztahu příliš lpí, je žárlivá a závislá, vyžaduje kontakt a pozornost, nedokáže být sama, si přitáhne muže, který je naopak odtažitý, uzavřený a vyhledává samotu. Příčina je u obou partnerů stejná- strach z hlubokého kontaktu, strach z opuštění.
Tolik dnešní úvaha o partnerských vztazích, přeji vám krásný den plný radosti a souznění 😊
Autor: Tara Radka Svobodová
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář