Nebojte se emocí

Nebojte se emocí

V poslední době mi píše čím dál víc lidí zprávy ve chvíli, kdy zakoušejí náročné okamžiky a doslova se na ně sesype lavina nezvladatelných emocí, spojených se strachem a výčitkami, pocity viny, hněvem, bezmocí, lítostí, či smutkem.

Díky tomu, že člověk na sobě začíná intenzivněji pracovat, vycházejí vrstva po vrstvě z hloubky podvědomí intenzivní potlačené traumatické zkušenosti v podobě velké emocionální bolesti. Tato bolest proniká na úroveň vědomí, a proto je nutné ji zcela přijmout, strávit a neztrácet přitom důvěru, že se jedná o přirozený a léčivý proces.

Pocity beznaděje a strachu přitom mohou být tak rozsáhlé, že člověk snadno podlehne dojmu, že s ním není vše v pořádku a že musel někde fatálně selhat, nebo udělat velkou chybu při své cestě k uzdravení. Jestliže člověk „skočí“ na tento trik mysli, může se pak nakonec natolik zamotat do pocitů sebelítosti, sebeodsuzování nebo bezmoci, že si tento stav zbytečně prodlouží a zkomplikuje. Ovšem utéct před touto bolestí co nejrychleji a za každou cenu je také postoj, který nakonec přinese jen více utrpení.

Chtěla bych zde říct, že během procesu transformace našeho vědomí je zakoušení čím dál intenzivnějších pocitů naprosto běžným jevem, a dokonce je velmi žádoucí.

Nebojte se emocí 1

Emoce totiž fungují pro náš organizmus jako živá voda. Schopnost cítit a prožívat emoce má přímou souvislost s tím, jak kvalitní život vedeme. Čím intenzivnější emoce je člověk schopen prožít, tím je větší kapacita jeho energetického pole, tím roste také jeho síla a schopnost milovat a tím větší má také schopnost kontrolovat události ve svém životě. Člověk s velkou kapacitou prožitků a emocí má vliv na daleko větší počet lidí než člověk odpojený od svého emočního systému. Má také lepší schopnost přímo ovlivňovat situace kolem sebe právě díky své síle, pokud k emocím zaujímá správný postoj.

V prvních momentech, když upadáme do svého stínu, cítíme vždy zmatek a nechápeme, co se děje. V tu chvíli nám přichází na pomoc naše mysl, která se snaží vypátrat příčinu našeho těžkého diskomfortu, a protože mysl v této situaci často neumí nic lepšího než vytvářet projekce, začínáme buď rovnou emočně reagovat na své okolí, nebo vymýšlíme konspirační teorie k vysvětlení našich potíží.

Skutečné příčiny se však dopátráme málokdy, protože ta většinou přesahuje hranice jednoho lidského života. Podmínky, vytvářející náš osud, se utvářejí i několik let před početím, někdy dokonce i o dost dříve.

Nebojte se emocí 2Proto ve chvíli, kdy nás ovládá strach, zmatek a panika a naše sebevědomí dosahuje stupňů mrazu, je dobré si připomínat, že se jedná opět jen o dočasný stav, který pomine, pokud nebudeme jeho průběh komplikovat. Komplikace opět vytváří naše mysl, která v touze po dosažení dokonalosti nás trestá za každou malou chybičku a při každém uklouznutí nad námi vynese krutý soud. Jestliže takové chování u sebe pozorujeme, je dobré přijmout negativní emoce, případně si dovolit je projevit, a trpělivě čekat, až největší bolest ustoupí. Pokud mezitím stihneme vytvořit drama s milovanou osobou, je dobré raději poodstoupit a počkat na stav klidu a teprve potom se snažit situaci komunikovat a urovnat.

Jestliže budeme schopní zachovat v průběhu nebo ke konci celého procesu sebemenší odstup, pak můžeme slavit velký triumf. Pokud ne, nebudeme si nic vyčítat a odpustíme sami sobě za to, že jsme si mysleli, že je s námi něco špatně.

Každý člověk prochází z času na čas svým temným obdobím, které může trvat i několik let. Jestliže se jednou dáme na cestu sebepoznání, pak každý náš krok, směřující k bezpodmínečné lásce, vede temným údolím smrti, do kterého je třeba přinést světlo vědomí. Čím dále jsme na své cestě poznání pokročili, tím větší úkoly před námi stojí, avšak tím více síly na jejich splnění máme k dispozici.

A nakonec, když své výzvy uchopíme správným způsobem, zjistíme, že život může být o to hravější a zábavnější, když přijde čas uvolnění. Je to jako nádech a výdech, práce a zábava. Určité bolesti a stresu se nevyhne nikdo z nás, jde jen o to, jak se na ně naučíme reagovat. Proto pravidelná emocionální zátěž v určitých dávkách je nutným prostředkem k našemu růstu. Bez ní bychom se nemohli vyvíjet a růst, ani zakoušet pocity štěstí, expanze a radosti v našich životech.

Autorka: Tara Radka Svobodová

Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.

Tara Radka Svobodová
Tara Radka Svobodová 4 Články
Jsem intuitivní žena, matka, partnerka, umělkyně a inspirátorka, svobodná duše. Osobním rozvojem se zabývám dvacet let. Získala jsem schopnost intuitivního vhledu do skrytých souvislostí a zákoutí lidské duše, zkušenost s překračováním hranic komfortní zóny, konfrontace se svým nitrem a zažitými vzorci chování, prožitky bezčasovosti a jednoty s přírodou a se vším živým. Ve své práci používám techniky práce s tělem a dechem, metodu voice dialogu, přepisu limbického otisku, prvky gestalt terapie, aromaterapie, šamanské techniky a tarotové symboly. www.moje-vztahy.cz.
avatar
  Odebírat  
Upozornit na