Starost o druhého aneb beru si tvou sílu

Starost o druhého aneb beru si tvou sílu

Dnes jsem narazila na tento obrázek, který koloval někde po Facebooku a těší se přízni lidí, kteří spatřují v péči o druhé svůj smysl života. Za mě je tento postoj více méně nebezpečný. Starost ve smyslu přílišné péče nebo strachování se o osud blízkého je agresivním narušením a překračováním hranic druhého člověka. Může způsobit řadu nemocí a psychických potíží, má dokonce vliv na osud obou zúčastněných stran i jejich dětí.

Platí to nejen mezi partnery, ale zejména mezi rodiči a dětmi. Člověk, který se strachuje o druhého, je spolutvůrcem jeho problémů. Ten, kdo příliš pečuje a stará se, druhému odebírá energii a posiluje v druhém agresi a neschopnost.

Jedna strana drží druhého pod kontrolou, na druhé straně zodpovědnost chybí.
Tento vzorec chování jsem vypozorovala zatím u všech lidí s onkologickým onemocněním, se kterými jsem měla možnost pracovat nebo mluvit.

Občas se stává, že jeden z rodičů trpí a dítě se mu od malička snaží pomoci tím, že trpí s ním. Tento způsob spoluzávislosti je nevědomým a dětským projevem solidarity s trpícím rodičem.
Jedná se však o narušení hierarchického rodového uspořádání, dochází k záměně rolí mezi rodičem a dítětem a přirozený energetický tok, který proudí od starších generací směrem k mladším, je narušený. Proto člověk, který se staví „nad“ svého rodiče tím, že se snaží převzít kontrolu nad jeho životem svým záchranářským postojem, nebo naopak svého rodiče odsuzuje, sám sebe staví nad rodiče a jeho životní síla je oslabená.

Tyto vzorce mohou v dětech zůstat až do dospělého věku, aniž by si je uvědomili a potom svůj strach o rodiče přenášejí na své partnery a děti. S tímto modelem se setkávám u 80% svých klientů. V terapii je možné změnit toto nastavení rodové linie během jednoho až tří sezení, pokud má klient dostatečně pevný záměr.

Velice důležitým aspektem se stává odpuštění, které bývá někdy těžké učinit, dokud v podvědomí působí emocionální bolest, která nevyšla na povrch vědomí. Proto se stává, že když dojde k uvolnění bolesti z traumatu, odpuštění přichází automaticky, zejména, pokud člověk již dříve usiloval odpustit na mentální úrovni.

Odpuštění znamená dát sobě i druhému člověku svobodu, přestat z něj dělat zdroj své energie, přestat živit v sobě pocity křivdy a vymanit se z role oběti.

Pouze ten, kdo je schopen vzdát se svého lpění na blízkém člověku, ten kdo dává druhému svobodu, a namísto starostí důvěřuje jeho síle, odpouští bez problémů a je schopen skutečné lásky.

 

Autor: Tara Radka Svobodová, www.moje-vztahy.cz
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.

Tara Radka Svobodová
Tara Radka Svobodová 5 Článků
Jsem intuitivní žena, matka, partnerka, umělkyně a inspirátorka, svobodná duše. Osobním rozvojem se zabývám dvacet let. Získala jsem schopnost intuitivního vhledu do skrytých souvislostí a zákoutí lidské duše, zkušenost s překračováním hranic komfortní zóny, konfrontace se svým nitrem a zažitými vzorci chování, prožitky bezčasovosti a jednoty s přírodou a se vším živým. Ve své práci používám techniky práce s tělem a dechem, metodu voice dialogu, přepisu limbického otisku, prvky gestalt terapie, aromaterapie, šamanské techniky a tarotové symboly. www.moje-vztahy.cz.
avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
-ol- Recent comment authors
  Odebírat  
Upozornit na
-ol-
Host
-ol-

ahoj Taro,
ze svého pohledu chápu smysl textu z obr, lze to však i pochopit jak to chápete vy.
Zn.
Mohou býti zde na Zemi i Vysoké duše…Ony vidí dopředu a své rodiče vždy chrání tím i samy sebe.