Ať dříve či později – každý z nás dojde do bodu porozumění důležitosti života přítomného okamžiku. Tento kouzelný moment nám otevře cestu řešení životních problémů, uzdraví naše emocionální rány, rozpoutá skryté tvůrčí schopnosti, zlepší mezilidské vztahy, uvolní vnitřní napětí a stres, zbaví nás strachu a obav.
Již od útlého věku je nám vštěpován čas minulý a budoucí, jež se postupně stávají součástí našeho života a podstata přítomnosti nám proniká mezi prsty.
Když dokážeme vnímat pojem času, začneme ho skloňovat ve všech pádech. Nejkrásnější iluzí zůstává věta „nemám čas“, kterou každý z nás snad někdy vyslovil. To, že „nemáme čas“ nebo nám „čas nezbývá“ jde ruku v ruce s tím, že nežijeme v přítomnosti.
Na rovni filosofické by se dalo říci, že čas neexistuje. Otázkou však zůstává, jak tuto informaci „uchopit“ a promítnout ji do našeho přítomného okamžiku.
Dle mého pojetí čas existuje. Čas, který vnímám, však neplyne, jen se mění.
Vím, co se stalo včera – čestně nahlížím do minulosti a přijímám její okamžiky v celistvém projevu: bez hodnocení, posuzování či výčitek. Vše se odehrálo tak, jak se odehrát mělo – a to je síla, která nás posouvá do bodu „tady a teď“ a vytváří láskyplnou budoucnost.
Přítomný okamžik, jako jedinou skutečnou chvíli, je třeba pochopit a zároveň prožít. Vede k němu nespočet cestiček – rovných, klikatých, hrbolatých, úzkých i širokých, kamenitých i travnatých. Každý z nás kráčí po své vlastní cestě, každý z nás bude vyprávět jiný příběh.
Ve šťastných chvílích našeho života pociťujeme přítomný okamžik. Pokud však nastane chvíle, která nám není příjemná nebo se nám nelíbí, velmi často utíkáme do minulosti nebo budoucnosti. Přítomný okamžik odmítáme a hledáme útěchu v čase, kdy tomu bylo nebo mohlo by být jinak.
Vstoupit do přítomného okamžiku nestačí, je potřeba v něm žít…
Prožívat život v přítomném okamžiku je a zároveň není snadné. Omezuje nás totiž čas, který lidská mysl chápe jako určitou přítěž. V takovém případě hovoříme o psychologickém čase, který nás nutí sledovat hodiny během dne. Tento čas se projevuje do budoucnosti – informuje nás, že si musíme pospíšit, jelikož máme za chvíli něco důležitého nebo musíme být někde jinde. Nebo naopak hledáme útěchu v minulosti.
V přítomném okamžiku se nacházíme po celý život, stačí se naučit tento okamžik vnímat.
Přítomný okamžik neboli „tady a teď“ si uvědomíme tak, že si zodpovíme jednoduché otázky, které zní:
* kde jsem? – tady
* kdy tu jsem? – teď
Pokud žijeme v jiném čase, než-li v tom přítomném, začneme sami sebe porovnávat s ostatními lidmi nebo svůj život se životy jiných. A to je právě ta chvíle, kdy začneme ztrácet radost, lásku i sebelásku a svoji hodnotu. Nezapomínat na to, že každý z nás má jiné dary – vždy výjimečné, obohacující prostor kolem nás a nikým jiným nenahraditelné.
Vcházíme do časového prostoru, ve kterém bychom měli projevit svoji pravdu, díky níž se přiblížíme ke svojí celistvosti.
Tím se nám podaří osvobodit se, zbavit se berliček, hranic a omezení.
Souzním … Včerejšek je minulostí, zítřek tajemstvím a dnešek jsme dostali darem.
„Tomu rozumím, ale jak začít“? Velmi častá otázku, kterou od klientek dostávám a je potřeba na ni znát odpověď. Ta však bývá rozmanitá, stejně tak, jako cestička, po které člověk kráčí.
Do přítomného okamžiku se nejčastěji přeneseme určitou činností, tvořením. Může to být kresba obrazu, psaní povídky, výroba šperku nebo pletení svetru. Je to i sezení v trávě a poslouchání zpěvu ptactva, šumění listů nebo hraní na hudební nástroj. Pro jiného je přítomným okamžikem vědomé kojení svého dítěte nebo sběr bylinek.
Je to okamžik, který nám přináší radost, lásku, spokojenost – přirozený stav, který se neohlíží za tím, jaký výsledek nebo jaké hodnoty po jeho ukončení vzniknou.
Deník přítomnosti nás napojuje na „tady a teď“. Tvůrčí psaní je relaxační technika, díky které zakoušíme poznat nejen přítomný okamžik, ale také vedení. Na papíru se objevuje text, který vypovídá o tom, kdo jsme a co tu děláme. Deník si s odstupem času pročítáme, opakování se stane branou k novému pohledu na to, co bylo kdysi přítomné. Přenášíme tak bdělé vědomí přítomnosti do každodenního života. Zapisujte si třeba, co vás během dne potěšilo, co se vám povedlo, co vám učinilo radost. Během psaní nepřemýšlejte o tom, jaký smysl bude text dávat. Pište tak, jak slova přicházejí, co vás napadá, byť se to nemusí v tu chvíli zdát být důležité.
Hmatem k poznání sebe sama v přítomnosti
Toto cvičení je velmi pradávným šamanským cvičením moudrých žen, pro něž byl přítomný okamžik jediným okamžikem Života. Budeme potřebovat ticho a ničím nerušené prostředí. Je možno si zapálit svíčku – nepoužívat umělé osvětlení.
Se zavřenýma očima se velmi jemně dotýkáme bříšky prstů svého obličeje – soustředíme se na hmatové vjemy a hledáme rozdíly mezi jednotlivými druhy doteků.
Postupně se tlak prstů zvyšuje a střídáme různě silné doteky, vizualizujeme si pocity z doteků. Vnímáme i barevnost, která přichází s dotekem, a pozorujeme, jak se barvy mění s přechodem na jinou část obličeje. Za několik týdnů či měsíců zapojujeme do hmatového poznání celé tělo.
Toto cvičení nám pomáhá otevírat komunikační kanál s tělem. Hmat souvisí s poznáním, láskou a přítomností.
Autor: Ing. Šárka Jalčová
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář