„Moje nejoblíbenější součástka v televizním přijímači je-vypínač.“ V. K. Zworykin (1869-1982). Televize se stala technickou, sociální, ale i politickou konstantou novodobé historie lidstva. Podílela se na proměně mocenských praktik, zásadním způsobem pozměnila hodnotový žebříček a chování různých sociálních skupin i celých národů. Historii 20. století si bez ní nelze vůbec představit. Jednou z nejvýznamnějších postav dějin televizního přenosu ve světě, který posunul vývoj televizní techniky o několik stupňů výše, byl Rus žijící v USA Dr. Vladimír Kosma Zworykin, od jehož úmrtí letos uplynulo již třicet let. Ačkoliv patří mezi protagonisty televizního vysílání, jeho jméno není v širším povědomí dnešních generací, a to i v odborných kruzích.
Narodil se 30. července 1889 v ruském městě Muromu (asi 300 km východně od Moskvy), odkud po středoškolských studiích odešel do Petrohradu, kde se stal na univerzitě žákem a později asistentem profesora fyziky Borise Rosinga, který se již počátkem 20. století zabýval mechanickooptickými a elektronickými přenosovými systémy. První světová válka a bolševická revoluce jejich pokusy přerušily. V roce 1919 Zworykin emigroval do Spojených států. Přistál v New Yorku pod mrakodrapy sice bez peněz s prázdnýma rukama, mohl však nabídnou rozsáhlé technické znalosti, výjimečný pracovní elán a lásku k televizi (poprvé bylo toto slovo použito již v roce 1900).
Jeho prvním velkým činem v novém domově jako pracovníka firmy Westinghouse Electric Corporation (založené v roce 1886) byl objev základních principů dnes již legendárního ikonoskopu. Byla to elektronka, v níž je pro snímání použita metoda snímání jednotlivých bodů obrazu elektronovým paprskem, který byl vychylován vychylovacími cívkami. Paprsek snímal body obrazu jako náboje ze slídové destičky pokryté rozptýlenými navzájem nespojenými částečkami mozaiky. Destička byla umístěna uvnitř trubice a optikou se na ni zobrazovala snímaná scéna. Citlivost ikonoskopu byla vysoká, což zlepšovalo kvalitu získávaného obrazu. Přestože byla v té době televize převážně mechanickooptickou záležitostí, začal pracovat na plně elektronickém televizním řetězci. V roce 1923 si nechal patentovat již zmíněnou snímací elektronku – ikonoskop a v roce 1924 elektronku přijímající – kineskop. Manažeři a akcionáři firmy Westinghouse, kterým při podání žádosti o udělení patentu systém představoval, nebyli připraveni na investování do tohoto nejistého projektu, a tak vynálezci doporučili, aby věnoval svůj pracovní čas na řešení praktičtějších úkolů; ostatně sám Zworykin popisoval tuto demonstraci za „sotva působivou“. Avšak přesvědčení, že jde po správné cestě, vybičovalo jeho další pracovní vypětí-především mimopracovní-do krajnosti, a tak 18. listopadu 1929 bylo jeho úsilí korunováno úspěchem. V institutu amerických radiových techniků předvedl televizní zařízení pro společnost RCA (zásadní význam ikonoskopu pro rozvoj televizního vysílání totiž záhy pochopil další ruský emigrant, generální ředitel a později president RCS David Sarnoff), které všechny předcházející mechanickooptické aparatury s jejich motory a rotujícími kotouči ve všem předčilo. Snímání a reprodukce byly elektronické.
Zworykinova cílevědomá a nadšená práce jako šéfa výzkumných laboratoří RCA vedla k mnoha dalším důležitým vynálezům, zejména v oboru využití sekundární emise elektronů: k násobičům, citlivější snímací elektronky – superinoskopu (1939) a superortikonu. Intenzívní studium elektronové optiky pak až k rastrovému elektronovému mikroskopu (1942) s velkým rozlišením až 500 angströmů. Dr. Zworykin přispěl nemalou měrou také k vojenským úspěchům spojenců v průběhu druhé světové války. Již v roce 1934 vytvořil projekt televizního systému, sloužícího k navádění rádiem řízených střel. Díky nepřetržitému vývoji mohly být řízené střely použity ještě před dnem vítězství nad Japonskem v roce 1945. Za války také vedl vývoj noktovizorů – puškohledů citlivých na infračervené záření, umožňujících střelbu v noci-a paměťových elektronek. Později pracoval rovněž v oboru elektronických počítačů, lékařských elektronických přístrojů aj.
Nesmírné celoživotní pracovní zanícení (stráže laboratoří firmy Westinghouse byly údajně instruovány poslat jej nekompromisně ve dvě hodiny v noci domů, jestliže světlo jeho laboratoře ještě svítilo) toho spoluzakladatele moderní televize bylo mimo jiné motivováno jeho nadějí, že televize bude sloužit především ke vzdělání, výchově a ke vzájemnému pochopení mezi lidmi. Bohužel při oslavách svých narozenin v roce 1975 byl nucen vyslovit hluboké zklamání nad tehdejšími americkými televizními programy. Zemřel ve vysokém věku v New Yorku 29. července 1982.
Autor: Ing. PaedDr. Bohumil Tesařík, CSc.
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář