Jak skrze uzdravení uskutečnit osobní transformaci

Jak skrze uzdravení uskutečnit osobní transformaci

Uvědomění si svého vlastního energetického systému uskutečňuje osobní změnu.

Awarenest of the one´s own energy system realize personal change.

Klíčová slova: lidská transformace, změna, energetický systém těla, svoboda

Key words:  human transformation, change, energy body system, liberty

Jsme energetické bytosti. Vidíme a cítíme se jako hmotní lidé, avšak naše podstata je běžně pro oči neviditelná, tu je možné uvidět jen vnitřním zrakem. Jestliže je lidskou podstatou energie a my ji jednoho dne v sobě objevíme, poznáme, že ji můžeme prostřednictvím vědomí měnit. Naše energie je taková, jakou jsme si vytvořili svým myšlením a svými činy. Konáme-li dobré činy a myslíme-li na druhé a na svět v Lásce, naše energie jsou světlé, konáme-li nedobré činy, jsme-li nespokojeni se sebou a jsme se světem v nenávisti, tvoříme si energie temné. Tak je to jednoduché. Temné energie nám přinášejí nemoc, světlé naopak zdraví. Potýkáme-li se s emocemi jako jsou strachy, hněvy, žijeme-li v nepřekonatelném smutku či bolesti, nebo pěstujeme nedobré návyky a vlastnosti, takto vytvořené energie přímo ovlivňují naše orgány a to se projevuje na jejich zhoršující se funkci. Nemoc nás upozorňuje na to, že děláme něco špatně, že nejsme v harmonii s božskou energií Světla a my se necítíme dobře fyzicky ani psychicky a jsme v zajetí vlastních emocí.

Léčení může probíhat na fyzické, psychické, nebo energetické úrovni, avšak podstatou všeho je naše myšlení, schopnost uvědomit si podstatu problému. V tom nám mohou pomoci lékaři, terapeuti a léčitelé. Většina z nás dříve nebo později projde tímto procesem poznání. Při nemoci nejprve vyhledáváme lékaře a někteří z nás na tomto způsobu ustrnou. Věří v lékařskou vědu a předají odpovědnost za svůj stav zdravotníkům. Je to pohodlné, ale nemusí to být vždy úspěšné, stejně jako u jakékoliv jiné léčby, pokud do toho nevložíme vlastní snahu a touhu něco změnit. Nemoc vyvolává psychickou nepohodu a tak jsme často nuceni vyhledat i psychoterapeuta. Dnes stále přibývá zdravotních problémů, kdy lékaři neshledají problém v tělesné schránce, a přesto se pacient potýká s nepříjemnými tělesnými stavy a bolestmi. Zde je práce pro terapeuty, aby se podívali na příčiny našich problémů, na vztahy, které nás tíží, na staré bolesti a bloky, které jsme nezpracovali, nebo potlačili. Jestliže je vše energie, způsobuje to to, že všechny nezpracované energetické otisky v nás zůstávají, dokud nejsou vyneseny na Světlo a přetransformovány spolu s odpuštěním a zbavením se pocitů viny.

Dalším krokem v léčení je čistění se přímo vitálními energiemi. V tom nám může pomoci léčitel, člověk, který s energiemi pracuje a má schopnost odvést od nás temné energie a vnést energie světlé. Možnosti léčitelů nejsou stejné, záleží na dosaženém stupni jejich čistého záměru. Umožňují nám skrze ně „ochutnat“ jinou energii, jiný pocit a posoudit, jak se v této energii cítíme. Dobré je si současně najít inspirující filozofii. Mne nejvíce oslovilo učení léčitele – biotronika Josefa Zezulky, sdělené prostě, jednoduše a jasně bez přehrabování se ve starých, více či méně časem lidmi zkreslených spisů a zavádějících domněnek o tom co je pravdivé a co není. Pokud vše probíhá v souladu s boží myšlenkou, začne se odvíjet změna našeho myšlení a konání, neboť zjistíme, že myslet v dobru a dělat dobré činy je mnohem příjemnější a uspokojující, pokud to nepřeženeme do oběti, která se snadno stává nástrojem manipulace druhých, nebo si naopak posílíme svoje ego tak, že se cítíme být chytřejší a důležitější než druzí. To vše je třeba hlídat ve své mysli, aby vše probíhalo v pokoře a úctě k sobě i k druhým.

Podstatou všeho je uvědomění si své božské podstaty, která je součástí Světla – Boha a ve spojení s ním se cítíme v rovnováze a harmonii. Čím máme větší pocit oddělenosti od Boha – Tvůrce – Nejvyšší tvůrčí myšlenky, která kromě Jednoty všeho a všech tvoří rovněž duální svět, aby se bytosti projevily a mohly projít zkušeností ve hmotném, Jím stvořeném světě, tím prožíváme větší utrpení a bolest duše. Duše každé bytosti je stále Jeho součástí, i když to vývojový stupeň člověka ještě neumožňuje přijmout za skutečnost. Vše je v procesu vývoje. Rozpomenutím se na to, kým ve skutečnosti jsme, z nás závaží nevědomosti padá, je to osvobození, nastoupení cesty zpět do našeho věčného domova, do Světla, kam se všechny duše po dlouhé cestě putování životy vracejí. Součástí rozpomenutí se je poznání vlastního energetického systému, na kterém můžeme sami pracovat svým chtěním a touhou dosáhnout změny vlastní kvality. Nástrojem je meditace. K meditaci je dobré přistoupit po zvážení, že člověk by měl odstoupit od dravčích způsobů a stát se lidským tvorem, který již za svou potravu nepožaduje maso, což jsou schránky jiných živých tvorů. Světlo je třeba vlévat do čisté nádoby, aby nepotemnělo. Každá námi vyslaná myšlenka a každý čin má svůj následek v tomto či v našich budoucích životech. Jsou zde boží zákony nadřazené lidským a ty nelze obejít. To je třeba mít stále na mysli.

Meditace vyžaduje zklidnění mysli a vnoření se do sebe, do svého vnitřního světa. Sami si můžeme vnitřním vhledem prohlížet svoje orgány, posílat svému tělu Světlo skrze energetické kanály, pročisťovat si čakry. Světlo pracuje samo a ví nejlépe, co má dělat. Při práci je nutné se napojit na zdroj světla Matky Země skrze první čakru a skrze sedmou čakru na duchovní Zdroj Světla, světelný zdroj, domov andělských bytostí. Tím se stáváme nezávislými na druhých lidech, svobodnými, nedáváme již druhým příležitost nás zavést, stáváme se sami sebou, stáváme se více tvořivými v duchu Boha-Tvůrce.

V meditaci se můžeme setkat se svým vnitřním dítětem a přijmout tak sám sebe s láskou. Je to v podstatě projekce naší moudré, nesmrtelné duše, která ví co je pro nás dobré a dovede nás k našemu vyššímu Já, světelné části Zdroje Světla od níž se oddělila část, která zde na zemi vnímá a prohlíží si skrze smysly svého těla hmotný svět. Tato oddělená část – naše duše, zažívá to po čem touží a co je možné v duálním světě prožít v rozdělené části Boha-Tvůrce oddělené od Jednoty, ve světě dobra a zla v níž každá duše roste, zdokonaluje se a postupně očisťuje od temných energií, které si v důsledku své nevědomosti a oddělenosti od Boha vytvořila. Svoje nižší Já, naši oddělenou a neprosvětlenou část je rovněž třeba přijmout a kultivovat ji, je to o vývoji Já – Ega, které prochází prostřednictvím životů každé svou jedinečnou cestou k dokonalosti a splynutí se vším stvořeným. Přijmout svoji část nedokonalou i s jejími stíny stejně jako část dokonalou, naše vyšší – světelné Já, je prací na duchovní cestě. Pokud budeme hledat na duchovní cestě něco, čeho chceme dosáhnout, pak je to vyzařování Světla. Důležitý není tak cíl, ale cesta, cesta vyzařování. Světlo všechno mění k dobru. To je tajemství duchovní cesty. Jakékoliv rituály jsou cestou magie a jsou to hrátky ega, které chce být velké, avšak stále se bojí, není ve své pravé síle, kterou je Světlo. Já je nesmrtelné, ale nejlépe se cítí, je-li v rovnováze. Cítí-li se ego nadřazené, nebo nedostatečné, což vede k agresivitě, nebo k pocitu méněcennosti, je to spojeno se sobectvím, Já je zaměřené na svou oddělenost a nevnímá, že všichni jsme vlastně jedním celkem. Zlom ve vývoji člověka nastává ve chvíli rozpomenutí se na svoji božskou podstatu. Ti, kteří k tomuto poznání došli před námi, zanechali o tom sdělení v různých podobách. Krásně je to vidět na obrazech svatých se svatozáří a v náruči s „Ježíškem“ od starých mistrů. Jejich obsah je však mnohem hlubší. Dítě v náruči považuji za jejich vnitřní dítě, které ve své duchovní práci objevili a s láskou přijali a svatozář vidím jako přijaté vyšší Já, světelnou moudrou duši.

Meditace je hlubší než modlitba, dochází při ní k oboustrannému kontaktu mezi člověkem a Tvůrcem či duchovními bytostmi, které nazýváme anděly a to prostřednictvím telepatie. Andělé se mohou stát našimi pomocníky, a pokud jim to dovolíme, povedou nás za ruku tak jako matka učící své dítě chodit, vždyť nás znají lépe, než se známe my sami, oni jsou námi a my můžeme být jimi. Vyslovená přání v modlitbách mají také svoji sílu, avšak k pochopení sebe sama a toho jak vše okolo nás vlastně funguje je nutná schopnost sebereflexe, to znamená přijetí faktu, že podstata našich problémů není ve vnějším světě, ale uvnitř nás a to je třeba uzdravit.

Meditaci je třeba cvičit a být trpělivý, budeme-li klepat na bránu, bude nám jednoho dne otevřena. Naše chtění musí být opravdové se záměrem vlastní změny. Měníme-li sebe, svoje vyzařování, současně měníme svoje okolí a dotýkáme se druhých lidí, ti vnímají naši kvalitu, která jim může nebo nemusí být příjemná, podle druhu jejich založení. Tímto postupným procesem, který se dnes nazývá transformace, dochází prostřednictvím změny každého z nás k postupné změně všech a všeho na planetě Zemi. Jen vlastní změnou každého jedince se dá dojít k opravdovému pokroku a žádný systém nemůže nahradit to, co musí udělat každý jedinec sám. To je tou přelomovou dobou, naprostá změna vlastního vnímání a přemýšlení. Všichni kdo v tomto pracují a sdělují své vlastní zkušenosti druhým, jsou přínosem v tomto procesu. Nikdo z nás však není dokonalý a tak s vděčností za pomoc od těch druhých, prošlapávajících cestu, vnořme se do svého nitra a tam objevujme Pravdu, kterou hledáme ve světě a kterou tak rádi zkreslujeme svou nerovnováhou v rozumu a citu a z neznalosti, kdy spoléháme jen na to, k čemu naše společnost ve svém bádání došla. Ještě mnohé objevíme a mnohé názory opravíme. Způsob myšlení je vždy odvislý od stupně našeho poznání a proto naše pravda nemusí být vždy ve shodě s Pravdou univerzální a to způsobuje mezi lidmi menší či větší půtky. Největší lidskou bolest přinášejí války. Jestliže připustíme svou sounáležitost s druhými, s Celkem, s Bohem, boje již nebudou třeba a my se budeme moci stát součástí mnohem větší vesmírné rodiny, než si umíme představit. To je budoucnost lidstva. Lidé nežijí na planetě Zemi proto, aby byli nemocní a aby ničili, normální je být zdravý, prospěšný, objevovat jaký svět je, prožívat vše, co je v duálním světě možné. Vše je zkušenost naší duše, která prochází vývojovým procesem putování v tělech i bez nich od svého oddělení od Jednoty až do závěrečného splynutí s věčným bytím a to se stále opakuje, mění se jen náš vjem běhu času s věčným trváním, kde prostor a čas mizí, ty jsou pouhou hrou duality. My jsme nyní v tělech, která přísluší naší kvalitě a našemu úkolu na Zemi a záleží jen na nás, jak s nimi naložíme a čím přispějeme k transformaci lidstva, k tomu, aby bylo na světě všem lépe.

Autor: Olga Schafferová, www.duchovni-cesta.cz

Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.

redakce
Články uveřejňované v magazínu Kulatý svět pocházejí ze dvou zdrojů: Články vlastní, redakční, autorské, které píší redaktoři nebo naši partneři pro magazín Kulatý svět. Texty jsou duševním vlastnictvím každého autora, proto je volně publikují kdekoliv dle jejich uvážení. Tyto články jsou označeny tagem Originální článek. Tvůrci článků mohou mít uvedenou svoji charakteristiku v odkazu Autoři. Články převzaté z webových stránek, sociálních sítí apod. Vždy uvádíme autora a zdroj textu.
avatar
  Odebírat  
Upozornit na