Strach, starosti, stres. Jsou neviditelné a neuchopitelné. Přesto mají zásadní vliv na naše zdraví. Někoho stresuje fyzická námaha, jiného náhlé změny počasí, dalšího pracovní nápor nebo naopak nezaměstnanost. Manželka nebo manžel, děti, šéf, nedostatek peněz, dění ve společnosti, korupce, kriminalita, globální krize… Okolní vlivy vnímáme, prožíváme a každý po svém na ně reagujeme. Odolnost vůči stresu se totiž individuálně liší.
Začíná to už v děloze
V první řadě o tom rozhoduje genetika. Po rodičích dědíme nejen tělesný vzrůst, ale i povahové vlastnosti. Teprve nedávno neuropsychologové zjistili, že mozková centra, která jsou rozhodující pro odolnost vůči stresu, se vyvíjejí v nitroděložním období. Nesmírně přitom záleží, v jaké pohodě nebo nepohodě žije těhotná matka. Jestliže je matka ve stresu, její stres se nervovými, cévními a hormonálními kanály přenáší na nenarozené dítě. Vystresovaná matka pak porodí dítě s nízkou odolností vůči stresu: neklidné, úzkostné, přecitlivělé, s poruchou chování nebo koncentrace. To pak dál stresuje vystresovanou matku. Jako třetí přichází vliv rodinné výchovy. Přísní a bezcitní rodiče mohou dítěti ublížit stejně jako rodiče, jejichž výchova je ochranářská, úzkostná.
Posledním kamínkem mozaiky je aktuální životní situace. Jestliže si zlomíme nohu, vyrovnáváme se s tím mnohem lépe a zotavujeme se rychleji, pokud máme pevné rodinné a pracovní zázemí, než když nás právě opustila manželka nebo vyhodili z práce.
Stres zabíjí pomalu, nenápadně a spolehlivě
Zdraví je schopnost zvládat životní situace. Pokud intenzita nebo doba působení stresu překročí míru odolnosti, my už nezvládáme, automaticky se v těle spustí stresová reakce. Podědili jsme ji po živočišných předcích, jimž má, bojem nebo útěkem, umožnit zvládnout život ohrožující situace. Problémem lidí je, že tělo stejným způsobem reaguje na stresory, které nás na životě bezprostředně neohrožují.
Stres zabíjí pomalu, nenápadně a spolehlivě. Historicky první psychosomatický experiment, potvrzující vliv stresu, provedl už ve středověku perský lékař Avicenna. Do sousedních, ale oddělených kójí umístil berana a vlka. Přestože vlk na berana nemohl, beran přestal žrát a během několika dní „bezdůvodně“ pošel. Vztahy v některých manželstvích se tomu nápadně podobají.
Co se děje v těle při stresu?
Co se ale děje v těle stresované oběti? Mechanizmus lze popsat na procesech, které probíhají v těle sprintera na startu důležitého závodu. Závod je metaforou životního problému. Výsledek rozhodne o jeho dalším osudu, o jeho zdraví. Zakleknutý v blocích čeká na výstřel startéra. Mozek pracuje naplno. Přemýšlí, jak bude bojovat, jak bude utíkat, jak problém vyřeší. Zvýší se svalové napětí, stoupne krevní tlak, zrychlí se dýchání, rozbuší se srdce. Krev se nahrne ke svalům. Vnitřní orgány, které nejsou pro boj nutné, se naopak odkrví. Zvýšením srážlivosti krve se tělo připravuje na možná zranění. Vyplaví se obrovské množství energie a hormonů. Tělo tím dává člověku šanci, aby problém úspěšně překonal. Pokud to udělá, doběhne do pomyslného cíle, napětí povolí, orgány zklidní svoji činnost, zásoby energie a hormonů se obnoví. Člověk úspěšně vyřešil složitou životní situaci.
Pokud to ale neudělá, buď proto, že nechce, nemůže nebo neví jak, zůstane bezradný, v napětí a stresu, zakleknutý ve startovním bloku, stresová reakce, která je původně pobídkou a šancí, se obrátí proti němu. To, co člověk nebyl schopen vyřešit ve svém životě vědomě, začne tělo, na nevědomé úrovni, řešit za něj.
A je z vás pacient
Organismus začne somatizovat. Typickým způsobem: bolestí hlavy – má toho plnou hlavu, závratěmi – svět se s ním zatočil, bolestí zad – naložil si víc, než unese, bolestí u srdce – leží mu to na srdci, pálením žáhy – leze mu to krkem, bolestí břicha – nemůže to strávit, slabostí nohou – jde z toho do kolen…
Štítná žláza postupem času nedokáže dodávat potřebné množství tyroxinu a trijodthyroninu, nadledviny kortizolu, slinivka inzulínu. Ze zdravého člověka se stává pacient a lékaři zahajují pátrání po nějaké objektivní příčině jeho potíží. Ty jsou ale z počátku funkční, objektivní nález chybí. Teprve pokud člověk žije ve stresu delší dobu, z přechodně zvýšeného krevního tlaku se vyvine hypertenzní nemoc, ateroskleróza a srdeční infarkt, z dočasného překyselení žaludku vředová choroba, z chvilkové bolesti hlavy migréna, z lehké únavy chronický únavový syndrom, z přetížení slinivky a štítné žlázy diabetes a hypothyreóza, z oslabení imunitního systému záněty a infekce, zvýšená srážlivost krve usnadní vznik trombóz. Z nehmotného životního problému se stane tělesná nemoc.
Autor: MUDr. Jan Hnízdil
Zdroj: www.vitalia.cz
Staňte se partnery magazínu Kulatý svět, přidejte se k autorům. Kontaktujte naši redakci.
Buďte první, kdo přidá komentář